Děti a změny

 

Jak reagují děti na změny v různých věkových obdobích?

Každé dítě ve svém životě potřebuje stabilitu, jejímž hlavním zdrojem je rodič. Jestliže se chystá určitá změna a rodič to dítěte podá jako něco samozřejmého, něco, co i on přijímá s klidem, přijme to obvykle s klidem i dítě. Reakce na změny je dále velmi vázaná na věk. Například pro děti v mladším věku, tzn. do 1-2 let, může být velká zátěž, když se změní každodenní rutina a rituály. Relativně rychle se však mohou přizpůsobit například přestěhování. Dítě starší – tedy 3 roky a více, již mnohem více vnímá své sociální prostředí. A tedy zatímco drobné změny v denní rutinně budou vítány, velké změny jako stěhování mohou dítěti způsobit mnoho starostí.

 

Jaké děti mají se změnami největší problém?

Jsou to děti citlivé a křehké. Tedy takové, které mají nízkou „frustrační toleranci“ – tedy schopnost vyrovnávat se se stresem. Toto obvykle jako rodiče o svých dětech dobře víme.

 

Lze se vypozorovat, jak dítě na změnu opravdu reaguje?

Rozhodně ano. Nicméně dětská psychika nefunguje jako psychika dospělého. Psychické problémy a trápení se proto projevují obvykle jinak. V zásadě jsou dva způsoby, jak děti reagují na psychickou zátež, kterou nezvládají. Tzv. internalizací: problémy si drží v sobě, protože je neumí řešit. Trápení je v podstatě „zžírá“ zevnitř, což se po čase projeví psychosomatickými nebo dokonce somatickými obtížemi – dle věku nejčastěji bolesti hlavy, břicha, nechutenství. Druhý způsob je tzv. externalizace: do té doby hodné dítko nejednou přestane poslouchat, začně být např. agresivní, začne nosit poznámky ze školy. Všechny výraznější změny v chování našich dětí vždy znamenají, že se s nimi něco děje a vyžadují pozornost.

Co může rodič udělat pro to, aby se dítě se změnou lépe vyrovnalo?

Důležité je o změnách, které dítě čekají, mluvit. Najít na změně to dobré a povídat si s dítětem o tom, na co se může těšit. Jestliže je to možné, je důležité dát dítěti pocit, že může o určitých aspektech změn i samo rozhodovat. To obvykle posílí jeho schopnost přijmout je nejvíce.

Dobré je naplánovat změnu na období, kdy pro dítě bude snazší aklimatizace (např. v době letních prázdnin, kdy nechodí do školky, školy ). Děti jsou velmi felxibilní, takže když jsou na změnu připraveny a rodiče je podpoří, přijmou ji obvykle dobře. Prodlužovaná příprava na určitou změnu může dítě naopak stresovat.

Jak reagovat na vztek či pláč dítěte v důsledku změny?

Dítě musí cítit, že jsme pro něj oporou. Musíme mu ukázat, že ho máme rádi, že mu pomůžeme situaci zvádnout. Zeptáme se dítěte, co by pomohlo, aby se cítilo lépe, a zkusíme najít zdánlivé maličkosti, které pomohou k tomu, aby dítě cítilo, že může o něčem rozhodnout (např. Dáme hračky na tuto poličku nebo raději sem? Vybereme spolu nový koberec do nového pokojíčku….)

 

Dítě, stejně jako dospělý, potřebují předvídatelný svět a možnost být do určité míry autonomní. Tedy, rozhodovat si o věcech, které se mne týkají. To, co pro dítě můžeme udělat nejhoršího, je, když k němu budeme přistupovat jako k objektu, kterého se na nic nemusíme ptát, a který můžeme libovolně přemisťovat.

 

doc. PhDr. Radek Ptáček, Ph.D.

RNDr. Hana Ptáčková, Ph.D.

Copyright © INSTITUT DĚTSKÉ PSYCHOLOGIE | Redakční systém: VMD Software