Hračka a její osobní význam

 

Čím to je, že některé děti mají svou nepostradatelnou hračku, bez které neusnou, neodejdou do školky?

Ne všechny otázky v psychologii dovedeme vysvětlit. Některé věci zůstávají a doufám, že i zůstanou tak trochu mezi nebem a zemí. To, že si dítě oblíbilo určitou hračku, znamená, že si k ní vytvořilo pevný citový vztah. A to je věc, kterou si jako dospělí dovedeme představit. Něco nebo někdo se nám líbí a my prostě nedovedeme pořádně říci, proč. Stejné je to u dětí. Dítě a hračka si prostě sednou. Může to být úplně náhodné setkání, které je třeba podpořeno tím, že například v nějaké pro dítě těžké chvíli mu hračka poskytne to, co potřebuje. Tak například, dítě dostane krásného hebkého plyšáka nebo dečku. A jednoho dne po rodičích něco chce, něco, co v tu chvíli nemůže dostat. V tu chvíli se dítě rozpláče, plácne sebou na zem a sáhne po tom hezkém plyšákovi. Kontakt s ním je velmi příjemný, plyšák po dítěti nic nechce, jen mu poskytuje svoji uklidňující přítomnost. To se ještě párkrát zopakuje a z hračky a dítěte se stanou věrní souputníci. „Nepostradatelná“ hračka dítěti v podstatě poskytuje emoční jistotu: „Když se něco stane, budu tady a pomůžu ti dostat se do pohody.“

Hračky a jména

To, že dítě začne dávat hračkám jména, souvisí s rozvojem verbálních schopností a myšlení obecně. Podstatné je v této souvislosti období kolem 1 roku, kdy by dítě mělo začít používat první slůvka. Dítě se učí mluvit a chápe, že vše na světě má své pojmenování. Myšlení je zpočátku velmi konkrétně vázané. Například slovo „máma“ označuje jen tu jednu mámu. Dítě slovo nepoužívá jako pojem, ale v podstatě jako jméno. Nicméně chápe, že každou osobu, objekt nebo činnost nějak označujeme. A tak si začíná pojmenovávat i svoje hračky. Svým rodičům tím dává velmi důležitý signál: „podívej se, jak jsem chytrý, už umím dávat jména svým hračkám“. S pozdějším vývojem, kdy dítě začne chápat, že mohou být různé mámy a každá má nějaké své jméno, začne dávat konkrétní jména i svým hračkám. To se začne dít až tak kolem 3 roku. U každého dítěte je to ale trochu jiné. Některé má potřebu pojmenovat si kolem sebe úplně vše, jiné to dělá spíše výjimečně.


Můžeme nějak ovlivnit výběr té nejoblíbenější hračky?

Samozřejmě, že ano. Život dítěte primárně strukturuje rodič. A rozhodnutím, jaké hračky bude dítě kolem sebe mít, rozhoduje i o tom, k jakým si vytvoří vztah. Důležité v této souvislosti není pouze „jaké“, ale i „kolik“. Čím více hraček kolem sebe, tím menší pravděpodobnost, že si dítě k nějaké vytvoří silnější vztah. Stále zde ale platí, že vztahy a pocity nemůžeme plánovat. Rodič například koupí dítěti velmi drahou hračku a těší se, že se ta stane tou nejoblíbenější. Dítě si ji však skoro ani nevšimne a zamiluje se do své dečky, která vlastně ani hračkou není.


Proč jsou pro děti důležití plyšáci?

Plyšáci u dětí i dospělých vyvolávají příjemné pocity. Jsou krásní na pohled, hebcí a příjemní na dotek. To je základní předpoklad toho, že je budeme mít rádi. Myšlení mladších dětí je konkrétní a vázané na činnost – potřebují, aby hračky byly srozumitelné a mohly si s hračkami opravdu hrát. Myšlení je také antropomorfické a magické. To znamená, že dítě věci kolem sebe polidšťuje a mění fakta podle svého přání, a proto jsou konkrétní plyšáci s konkrétními výrazy úplně nejlepší. Plyšák tak dítěti poskytuje nejen velmi příjemné senzorické počitky, ale též je skvělým průvodcem do světa dětské fantazie, kde neexistuje svět tak, jak ho známe my dospělí. Plyšáci jsou v dnešní době neoddělitelnou součástí dětství. Ale i zde platí, že příliš velké množství není zárukou většího štěstí při hře, ba naopak.

 

doc. PhDr. Radek Ptáček, Ph.D.

Copyright © INSTITUT DĚTSKÉ PSYCHOLOGIE | Redakční systém: VMD Software